Tak tento stůl je naše srdcovka. Jednoho dne nám ho nabídla paní sochařka z Dejvic, a protože předání muselo proběhnout hodně narychlo, sedly jsme (Linda a Magdalena) do půjčeného Iveca, které jsme nikdy předtím ani jedna z nás neřídila a vydaly jsme se stěhovat. Tímto dnem jsme nejspíš trhly všechny rekordy v nošení těžké váhy a stěhovacích akcích typu kulový blesk. Když jsme paní sochařce povyprávěly náš covid příběh, nadchly jsme jí natolik, že obvolala pár známých a odpoledne jsme měly plné auto úžasných kusů starého nábytku. Cestou jsme mimo jiné získaly i snad  tisíci kilovou skříň, kterou jsme za pomoci  kolemjdoucích snášeli ze 3.patra z domu na Letné… Ale to už patří do jiného příběhu.

K našemu stolu… Byl ve velmi špatném stavu. Čas a úsilí, které jsme mu nakonec věnovaly jsou pro nás k nezaplacení, ale nás to bavilo.  

Renovaci jsme pojaly tak, aby stůl mohl být dominantou nějaké pěkné reprezentativní pánské pracovny. Šuplíky byly zničené od barev, do nich jsme vložily geometrickou šedobílou tapetu. Po celkovém sklížení a obnovení většiny funkčností stolu (zamykání a pojízdnost šuplíků) se ale jako největší oříšek ukázala velká plocha psací desky, kterou jsme rozhodně nechtěly odbít žádnou jednoduchou barvou.